Kuňka žlutobřichá

Kuňka žlutobřichá  Bombina variegata

chráněná

V ČR žije kuňka žlutobřichá středoevropská (Bombina variegata variegata Linné, 1758).

Poznávací znaky: Kuňka žlutobřichá dorůstá velikosti 4,5 až 5,2 cm. Zbarvení je podobné jako u kuňky obecné (Bombina bombina). Hřbet je hnědošedý či hnědý, spíše do šeda. Častí jsou i jedinci se zelenými skvrnami na hřbetě, či celým hřbetem zeleně zbarveným. Výjimečně mohou mít kuňky i na hřbetě žluté nebo oranžové skvrny. Břišní strana kuňky žlutobřiché je zbarvena bledě až ostře žlutě, někdy i oranžově. Na tomto barevném podkladu jsou šedomodré až šedočerné skvrny s bílými tečkami Na barevném podkladu bývají i černé či modrošedé tečky až skvrnky, které mohou být na spodní straně stehen bělavě ohraničeny. Kuňce žlutobřiché přesahují patní klouby nosní otvory (Kuňce obecné sotva k očím), má menší velikost. Svrchu je hnědavá až šedozelená, naspodu žlutá s modročernými skvrnami. Samci nemají vyvinutý hrdelní rezonátor, a proto je jejich hlas slabý.

Stanoviště: Současné rozšíření je výsledkem postglaciálního rozšiřování areálu tohoto druhu, který se z Balkánského poloostrova šířil na sever ve dvou větvích. První větev (karpatská) obsadila Karpatský oblouk, druhá (alpská) postupovala přes Alpy do západní Evropy. ČR je pravděpodobně jediným státem, kam obě větve zasahují. Moravské populace přísluší ke karpatské větvi, české k větvi alpské. Obývá vyšší a střední polohy do 1000m nad mořem, někdy až 1900.

Kuňka obývá většinou menší, dočasné vodní plochy – louže na lesních cestách, zatopené příkopy podél cest, vlhké a podmáčené louky. V porovnání s kuňkou obecnou je kuňka žlutobřichá méně vázána na vodní prostředí. Je však možné pozorovat silnou vazbu na lesy.

břišní strana

Způsob života a podmínky k rozmnožování: Vyhledává osluněná, případně slabě zastíněná stanoviště. Zastíněným vodním plochám se vyhýbá. Je hodně pohyblivá, často obsazuje nově vytvořené vodní plochy (např. koleje po vozidlech na nezpevněných cestách). Obývá mělká místa vodních ploch s hloubkou vody asi 20cm, obvykle však méně. Samice klade obvykle několik desítek vajíček, a to nejen brzy na jaře, ale i později v létě. K přichycení vajíček nepotřebují vodní rostliny. Pulci mají velmi rychlý vývoj, avšak z pozdních snůšek mohou přezimovat. Jsou neobyčejně odolní vůči organickému znečištění vody, dospívají ve 2. až 3. roce života.

Snáší i silné organické znečištění vody, příčinou mizení celých populací je devastace prostředí –aplikace biocidů, mizení a intoxikace vhodných stanovišť (meliorace, rekultivace). V lesích mizí celé populace vinou používání těžké mechanizace a úpravám cest. Dalším faktorem podílejícím se na úbytku druhu je zřizování skládek v místech opuštěných lomů.

Kuňka žlutobřichá je v ČR chráněná od roku 1992, kdy byla zařazena do seznamu ohrožených druhů. Je uvedena v seznamu druhů Bernské konvence.