Muchomůrka červená
Muchomůrka červená (Amanita muscaria)
čeleď Muchomůrkovité (Amanitaceae)
Plodnice: červený klobouk posetý bílými skvrnami (zbytky plachetky, uspořádané v kruzích) až 15cm široký. Lupeny husté, bílé. Třeň je bílý, na bázi ztlustlý; má dlouhý prsten.
Dužnina je bez chuti a pachu, bílá, barvu nemění.
Výtrusný prach bílý.
Výskyt: na kyselých půdách v listnatých i jehličnatých lesích, nejčastěji pod břízami; od července do října, často ve skupinách; roste v mírném pásu Starého i Nového světa.
Možnost záměny: muchomůrka královská (Amanitaregalis) – v horských oblastech, játrově žlutohnědý klobouk; muchomůrka císařka (Amanita caesarea) – jen na jižní Moravě a jižním Slovensku, nemá zbytky plachetky na klobouku.
Použití: jedovatá – obsahuje muskarin (dráždí parasympatikus), muscimol a kyselinu ibotenovou (poslední dva halucinogenní); otrava se projevuje po 30 až 60 minutách nevolností, bolestí hlavy; dříve se muchomůrka červená používala k trávení much (klobouk se položil na talíř, červená strana se pocukrovala a mouchy olizovaly jedovatou šťávu), některými národy byla používána jako psychotropní houba (Skandinávie, Indie, Sibiř).
Další česká jména: můrka, mušák, vochomůrka, muchorůvka