Ještěrka obecná (Lacerta agilis)

Ještěrka obecná (Lacerta agilis Linné, 1758)

čeleď Ještěrkovití (Lacertidae)

Ještěrka obecná – samec

Ještěrka obecná patří k našim nejběžnějším plazům.

Poznávací znaky

Ještěrka obecná měží 20 až 25 centimetrů, ocas je delší než tělo. Tělo je hnědé se skvrnami. Samečci mají zelené boky a bříško, samičky jsou hnědé a bříško mají žluté.

Stanoviště

Suchá slunná místa, okraje lesů, stráně, lomy, zahrady až do 2500 metrů nad mořem.

Rozšíření

Evropa kromě severu, Pyrenejského a Apeninského poloostrova; střední Asie

Ještěrka obecná – samice

Výskyt

Naše nejhojnější ještěrka. Ve vyšších polohách se u nás nevyskytuje.

Biologie

Ještěrka je aktivní ve dne, nejčastěji ráno a v podvečer. Zimuje od října v norách savců, pod kořeny apod. Ze zimního spánku se probouzí v dubnu.

Rozmnožování probíhá v květnu až červnu, samička klade kožovitá vajíčka do jamky v písku nebo hlíně. Potomstvo se líhne v červenci. Dospělosti ještěrky dosahují v roce a půl až dvou letech.

Ještěrka obecná se živí hmyzem, pavouky, plži nebo korýši.

Jejími nepřáteli jsou např. liška, volavka, čáp nebo užovka hladká. V blízkosti lidských sídel potom kočky nebo slepice.

Ještěrka obecná – sameček napadený klíšťaty

Zajímavosti

Ještěrka je schopná v nebezpečí pustit část svého ocasu (kaudální autotomie), který se pak ještě pár vteřin hýbe a ještěrka má možnost úniku. Ocas často časem doroste. Některým ještěrkám dokonce dorostou ocasy dva (nebo více). Stejnou schopnost má např. i slepýš křehký.

Silně ohrožený druh české přírody.